Osudová chyba pohraničníka Šošky

Milan Šoška se narodil manželům Adolfovi a Marii Šoškovým 25. května roku 1933 jako druhorozený syn. Měl celkem pět sourozenců – staršího bratra Adolfa, mladší bratry Josefa a Jana a také dvě mladší sestry Jiřinu a Marii.

Po ukončení svého vzdělání začal pracovat v Šumperku jako prodavač v drogerii. Z vyprávění byl popisován jako veselý člověk, jehož poznávacím znamením byla nasazená čepice „zmijovka“, kterou s oblibou nosil.

Přesuňme se ale do roku 1954. Tou dobou slouží Milan svoji vojenskou službu v západních Čechách a nosí uniformu pohraniční stráže. Umístěn je u 12. brigády pohraniční stráže, která měla svoje centrum v Plané u Mariánských Lázní, přesněji je žákem v poddůstojnické škole.

Vojín Šoška byl tedy součástí vojenského útvaru, který byl založen v roce 1951 a sloužil k obraně státu před nežádoucím proniknutím cizích osob přes hranice. Strážní také hlídali neoprávněný přechod občanů tehdejšího Československa přes hranice.

28. červen 1954 se nesmazatelně zapsal do historie rodiny Šoškových. Co se tedy stalo nám poví oficiální záznam:

„Jmenovaný byl zařazen do pohraniční akce, jejíž úkolem bylo zadržet neznámého muže, kterého spatřili lesní brigádníci v blízkosti zátarasu v zakázaném pásmu. Skupina, ve které byl Šoška zařazen, došla po silnici Mohelno – Vysoká až k pramenům města Mariánské Lázně u hájovny Waldhas. Ty byly zajištěny armádním minovým polem. Ačkoliv minové pole bylo označeno a oploceno, z neznámých důvodů Milan Šoška přelezl plot a vstoupil mezi miny. První mina, na kterou šlápl, vybuchla a odhodila ho dál do minového pole, dopadem pak odpálil další minu. Výbuch mu utrhl pravou nohu a část těla. Zraněním na místě podlehl. Vyprostila ho ženijní skupina pěšího pluku Mariánské Lázně.“

Milanovo tělo bylo převezeno do Strupšína a zde byl pohřben na místním hřbitově.

V rodině Šoškových po dlouhé roky vyprávělo, že Milan zemřel po výbuchu granátu, kterým na něj měl zaútočit neznámý záškodník. Zřejmě se tedy jedná pouze o legendu.

Skutečností je ovšem to, že Milanova matka se držela jedné dávné pověry. Ta tvrdila, že by matka, jenž přijde o dítě, neměla pojídat jahody před svátkem sv. Jana Křtitele (24. června). Ten den totiž Panna Marie rozdává jahody dětem v nebi. Mrtvé dítě matky, která zákaz poruší, ovšem měla odbýt slovy „Pro tebe nic nemám, tobě matka jahody snědla!“.

Dlouholetá vleklá bolest se držela v srdcích rodičů a sourozenců. Zůstaly jen vzpomínky na usměvavého Milana, milovaného syna a bratra.