Jsou ve Strupšíně vrabci?

Kdysi – snad za roboty – rozmnožili se na Zábřežsku velice vrabci. Ohrožovali úrodu všude, tedy i na panských polílch. A tak se vrchnost pokusila zjistit, v které obci a v jakém množství se vyskytují.
Když přišel dotaz od vrchnosti do Strupšína, svolal rychtář „starší“ obce a úřední dopis jim přečetl. Pak se radili, co a jak vrchnosti odpovědět. Ten nejstarší z nich se přihlásil podle práva první a řekl: „Vite, sósedi, já bech takřka meslel, abechme pánum nevěřile. Kdo vi, takřka, co zas páni s nama vobméšlijó a jaky potahování a potvorstvo bechme s vrabcema měle. Já bech takřka meslel, abechme odpověděle, že tade vrabci nésó a bodeme mět od pánu pokoj.“
Všichni souhlasili, a tak rychtář oznámil vrchnosti, že ve Strupšíně vrabci žádní nejsou. Ta zpráva se roznesla po okolí a ostatní vesničané se Strupšínským začali posmívat, jakáže to je obec, když ani vrabce nemá.
Ale Strupšínští se jen tak nedali. Když jednou zase kterýsi cizí venkovan v hostinci začal o vrabcích, navedli hostinského, jenž měl vrabců pod střechou habaděj, aby aspoň jednoho chytil. S vesničanem se pak vsadili o bečku piva, že ve Strupšíně už vrabci jsou a že mu mohou jednoho opatřit.
Milý vesničan se vsadil, doufaje, že vrabce hned tak nechytnou. Sotva však si plácl, do dveří vchází hostinský s vrabcem v hrsti. A tak za chviličku Strupšínští přivalili bečku piva, aby si to snad ten „sósední posměváček“ nerozmyslil…