Cikánský buk. Jistě tohle místo, vzdálené od Strupšína 2 kilometry, znáte z víkendových procházek. Někteří jistě vzpomínají, že se na místo chodívalo v rámci školních pochodů.
Variant, jak se k místu ze Strupšína dostat, je několik, ať už po pastvinách, nebo několika lesními cestami.
A každá z těch cest má svoje kouzlo, každá je jiná a každá velmi hezká.
Dnes si díky fotografiím a jednomu krátkému videu, vše pořízeno koncem června letošního roku, ukážeme jednu z nich. Jedná se o nejkratší cestu od Cíkánského buku ke Strupšínu. Pojďte na krátkou procházku…
Posezení u Cikánského buku. Jak jistě víte, původní buk zde již nestojí, v trávě je patrné už jen jeho torzo (alespoň to vám zůstane utajeno, běžte se na něj podívat).
Rozcestník u Cikánského buku.
Výhled na pastviny od „Buku“
Úvod cesty lemuje řada vzrostlých javorů
Lesní ovoce je možné sbírat na značné části cesty. Jahody, borůvky, maliny, ostružiny – vše zde najdete. Později samozřejmě také hřiby.
Cestou se vám otevře i několik výhledů. Od kopců kolem Rohle až po lesy kolem Úsova a roviny kolem Mohelnice. V popředí můžete vidět rozkvetlé náprstníky.
Bobule bezu hroznatého zdobí okraje cesty.
Pohled směrem k Šumperku na tyčící se krásné vrcholky Jeseníků.
Na tomto místě se sbíhají tři různé cesty, kterými se k Cikánskému buku můžete dostat. My se vydáme po cestě úplně vpravo. Uprostřed je cesta vedoucí téměř přímo k Rohelské boudě, přes vrchol kopce. Cesta vlevo vede víceméně po vrstevnici, také k Rohelské boudě.
Na rozcestí je umístěn malý krmelec se seníkem.
Značná část cesty již nevede velkými lesy, jak tomu bylo ještě před 10 lety. Těžba, kůrovec a polomy se postraly o to, že velké stromy zmizely. Celá oblast je ale osázena stromy novými.
Cesta je po celé délce zpevněná.
Jako hlídač nového, stále poměrně nízkého, lesa borovic působí tento posed.
Vysoká tráva zamezuje vhodnému růstu vysázených stromů. Naopak poskytuje úkryt pro srny, které po cestě můžete, při tichém pohybu, spatřit.
Od Cikánského buku směrem k obci klesáte s nadmořskou výškou. V pozadí můžete rozpoznat kopce za Zábřehem, v popředí kopec Skaličku.
Hustý porost lemuje značnou část cesty.
V poslední třetině cesty narazíte na dřevěný ukazatel, který vás upozorňuje na blízkou studánku sv. Kláry.
Pomalu se přibližujeme k obci a prudce klesáme.
V lehce vlhčí části lesa, těsně před koncem, rostou i takovéto traviny, které jakoby vytvářely vlnobití.
Po pravé straně se objeví malá pastvina, kde vaši procházku mohou pozorovat pasoucí se ovce nebo kozy.
Závěrečné klesání k prvním domům. Napravo je vidět malý přístřešek pro dobytek.
Definitivně opouštíme les a pastviny…
… a objevují se první domy.
A zde cesta končí. A nebo začíná, vydáte-li se opačným směrem, k čemuž svádí právě tato fotografie.
Tak co, jak se vám líbila procházka? Chodíte touto cestou? Nebo máte raději jinou?
Dejte vědět, jak se vám tento koncept líbí a příště se můžeme vydat opět na jiné místo. Můžete také zaslat svoje typy nebo přání.
