Antropologické šetření v Sudetech

Šetření ve třech severomoravských obcích (Benkov, Obědné, Strupšín)

Adolf Knöbl

Práce Adolfa Knöbla z roku 1931, jak již název napovídá (v originále Anthropologische Untersuchungen in den Sudetenländern), se věnuje antropologickému šetření (antropologie – věda o člověku) na obyvatelích tří vesnic – Strupšína, Benkova a Obědné. Protože je práce sepsaná v německém jazyce, pokusím se vám ve volném překladu přednést, o čem práce pojednává.

V úvodu nám autor vysvětluje důvod, proč k antropologickému šetření dochází. Cílem má být zjistit rasovou roztříštěnost obyvatelstva a pečlivější studování jejich vývoje. Takováto šetření nebyla ojedinělá a docházelo k nim již od 19. století.

Autor se snažil, jak sám popisuje, o co nejpřesnější šetření, které bude prováděno na co nejširším počtu obyvatelstva. Sám prošel kurzem v institutu v Lipsku, kde se naučil jak šetření provádět a byl také inspirován několika předešlými šetřeními.

Samotná práce začíná geografickým popisem všech tří vesnic a jejich okolí. Pokračuje popisem množství orné a zalesněné půdy. Ke Strupšínu se vyjadřuje následovně:

„Ve Strupšíně jsou přírodní podmínky pro zemědělství ze všech tří míst nejméně příznivé. Většina polí se nachází na dosti strmých svazích údolí, kvalita půdy není příliš dobrá, převládají lehké půdy a místy je zvláště vysoký obsah kamene. Přestože má tato obec malou lesní plochu, je třeba poznamenat, že zemědělské plochy přesahují lesní půdy v mnohem větší míře než v Benkově nebo dokonce v Obědné. Tento jev je zjevně dán mimořádně vysokou roztříštěností majetku ve srovnání s okolními vesnicemi. V souladu s tím jsou také výnosy nízké. Pro nedostatek kapitálu a malou rentabilitu malých statků lze půdu jen stěží zlepšit; drenáž ani umělá hnojiva se nepoužívají ve větší míře.“

Dále se zabývá obživou místních obyvatel:

„Strupšín je vesnice drobných a malých farmářů a dělníků (nádeníci, dřevorubci, zedníci, pomocníci, tovární dělníci zaměstnaní v průmyslových závodech v Šumperku a Sudkově).“

Chov dobytka převážně zásobuje rodinu každého z chovatelů, vývoz masa a mlékárenských výrobků je velmi nízký. Lidé si museli z důvodu finančního přilepšení přivydělávat další prací (v továrnách apod.) nebo domácí výrobou (tkalcovství, plátenictví atd. – ve Strupšíně se tolik nedělo, jak vypovídá autor). Zajímavý je krátký popis života dělníka, pracujícího v továrně v Šumperku:

„Tovární dělník, který žije ve Strupšíně a pracuje v Šumperku, musí počítat s tím, že stráví až 5 hodin denně na cestách, pokud půjde tam i zpět pěšky. Tento časový údaj se nezahrnuje do týdenní mzdy. Pokud tedy směna začíná v sedm hodin ráno, musí vstávat kolem čtvrté hodiny ranní. Když začíná svou skutečnou placenou denní práci, má již za sebou namáhavou cestu. Za takových okolností je samozřejmě málo času na vzdělávání, výchovu dětí a potřebnou relaxaci.“

Domy popisuje autor jako velmi skromné. Strupšín byl na tom se životní úrovní bydlení nejhůře ze všech tří zkoumaných vesnic. Záleželo samozřejmě na profesi majitele a jeho finančních možnostech.

Statistiku domů a průměrného obsazení obyvateli ukazuje následující tabulka:

Co se týká stravovacích návyků, uvádí autor jako nejčastější používané potraviny chléb, brambory a pšeničné pečivo, doplněné polévkami a kávou. Málo se využívá zeleniny a dokonce také ovoce. Másla využívají hlavně zemědělci a chovatelé, maso bývalo na stole málo a převážně v neděli.

Dočteme se také o možnosti léčení, která byla pro všechny tři obce poměrně nedaleko (Rohle, Libina). Místa jsou bez průmyslové výroby, čili s čistým vzduchem a skvělými podmínkami pro život. Jako nejčastější nemoc, jejíž následkem bylo uvedeno úmrtí, byla tuberkulóza.

V části věnující se populačnímu vývoji a migraci se uvádí, že za „posledních 30 let porodnost znatelně klesla“. V obcích je také vzrůstající větší množství žen než mužů, tabulka uvádí, že v roce 1837 bylo na každých 100 mužů v obci 113 žen, v roce 1921 to již bylo 152 žen na 100 mužů.

Migrace obyvatel směřuje primárně do vesnic v nejbližším okolí, poté do Šumperka. Migrace je zcela logicky nahrazena imigrací obyvatel ze sousedních vesnic.

Zkoumání národnostních podmínek zmiňuje známý fakt, že se vesnice nachází na samé národnostní hranici. Obědné a Benkov byly obce německé, Strupšín český. Následující tabulka uvádí stav Čechů a Němců z let 1900 a 1921 (první sloupec Němci, druhý sloupec Češi):

Autor upozorňuje na fakt, že v roce 1900 se ve sčítacích operátech neuváděla národnost, ale hovorový jazyk. Lidé se tedy hlásili k jazyku, kterým mluvili. Na rozdíl od již československého sčítání obyvatelstva v roce 1921, kde se lidé hlásili k jednotlivým národům. Proto může být statistika lehce zkreslená. Zmiňován je také fakt, že vztah mezi Čechy a Němci je v těchto vesnicích dobrý, čemuž napomáhají obchodní vztahy a stejné sociální prostředí.

Zajímavostí je informace o příjmeních, kdy se dozvídáme, že v Obědné je významný počet německých zemědělců s příjmením s českým původem. V Benkově je pouze jeden takový případ. Strupšín zase vykazuje pouze jednu českou rodinu s německým příjmením.

K hlavnímu antropologickému šetření se dostáváme až nyní. Studováni byli pouze dospělí občané, osoby mladší 18 let nebyly do statistik započítáváni. Ze všech tří obcí bylo do studie zapojeno 304 obyvatel (157 mužů, 147 žen). Také byli studováni pouze občané žijící v obcích delší časový úsek (nebyli započítáni nedávno přistěhovalí). Dále autor uvádí popis jednotlivých měření, jakým způsobem měření probíhalo, jaké techniky byly použity atd..

Významnou část práce tedy představují tabulky s vyšetřenými údaji, kde má každá z obcí vlastní tabulku rozdělenou na muže a ženy. Každá tabulka obsahuje 48 sloupců s různými údaji, jako například výška, šířka a délka hlavy, nosu, uší, barva očí, barva pleti, atd.

Ukázka části tabulek:

(Uvádění konkrétních údajů a následných vyhodnocení by bylo poměrně zdlouhavé a nezáživné, proto jsem od tohoto upustil)

Následují několik stran dalších statistických tabulek a jejich následné vyhodnocení, kde autor porovnává jednotlivá pohlaví napříč všemi vesnicemi.

Více jak 80 stran této publikace zakončuje grafická příloha. V ní jsou uvedeny fotografie občanů ze všech tří vesnic, dle čísel propojené se statistickým zjišťováním v předchozích tabulkách.

Příklad grafické přílohy:

Závěrem autor děkuje všem zúčastněným, jakož i starostům a pomocníkům. Ve Strupšíně jmenovitě J. Pospíšilovi a F. Šmídovi.

Kniha byla velmi často citovaná v jiných publikacích a článcích. I dnes se dá kniha zakoupit v různých antikvariátech a internetových obchodech. Jeho cena se pohybuje kolem 1300 Kč.

Už jste o této publikaci slyšeli? Nebo ji snad dokonce měli v rukou?